Michal Burda: Tribo jsme založili v roce 1996 (1/4)

Michal založil před mnoha a mnoha lety asi nejznámější tatérské studio u nás (Tribo). Stal se doslova českou žijící legendou a průkopníkem české tatérské scény. I díky němu se dnes dívají Češi na tetování trošku jinak. A i díky němu mají mnozí z nich nějakou malůvku na svém těle. 

Jak ses vlastně vůbec dostal k tetování? Jaká byla tvá cesta k založení vlastního studia?

Mě tetování vždycky zajímalo, přitahovalo mě odjakživa. Už v době dospívání jsem se s tetováním dostal do styku díky punkové komunitě, kde nás věci jako tetování a piercing samozřejmě  hrozně přitahovaly a zajímaly. A tak jsem si o tom začal zjišťovat víc. Pak jsem po roce 1989 začal cestovat. To bylo v době, kdy tady ještě žádná profesionální studia pořádně nebyla. Zároveň jsem si o tom sháněl literaturu, navštěvoval jsem různé salóny a dopisoval jsem si s nimi. Vždycky, když jsem pak cestoval, tak právě takováto místa byla objektem mého zájmu. A tak jsem se k tomu postupně dostal.

Byl jsi první člověk, který založil v ČR tetovací studio, nebo tady už nějaké bylo?

Tribo jsem založil někdy okolo roku 1996. Tehdy tady u nás pár studií bylo. Ale nebylo jich moc. Spočítal bys je na prstech jedné ruky. V té době bylo totiž docela složité tetovat zcela legálně. Jezdilo se třeba za Viktorínem do Tábora. Pak jako asi první oficiální studio vzniklo v Praze Uzi. Pak Piranha a souběžně s tím P.E.S. v Praze a s pobočkou v Brně v Zadním traktu a taky v Ostravě. A krátce potom jsme otevřeli studio my – v roce 1996.

Tattoo by Routa

Jak se dívali tehdy lidé na to, že se pohybuješ v této komunitě lidí? Nahlíželo na vás okolí skrz prsty? Předpokládám, že už tehdy jsi nějaké tetování měl a určitě to nebylo běžné jako dnes.

Je fakt, že tetování v té době bylo především spojováno s kriminálem, protože nikde jinde jsi k něčemu takovému přijít nemohl. Maximálně jsi mohl mít kérky z vojny. Takže je jasné, že se na to lidi dívali “skrz prsty” a tenkrát tetování rozhodně nebylo tak společensky přijatelné, jako je tomu dnes.

Takže i proto byly ty začátky těžké a museli jsme při otevírání studia zdolávat spousty překážek. Také přesvědčovat úřady, které ani pořádně nevěděly, kam tetování a celý tento obor zařadit. Že to není žádná špína, ale řemeslo nebo nedej bože umění. A že se není čeho obávat, když se to dělá dobře a profesionálně.

Foto: Christoph Spranger Photography

Kde jste tehdy brali zákazníky a jak jste je vlastně přesvědčovali, aby se nechali tetovat třeba zrovna u vás?

Půjdu na to zase trochu oklikou. Byl začátek 90. let. To byla svým způsobem hodně svobodná a otevřená doba. Spousta dnes naprosto běžných věcí tu tehdy nebyla, protože tady byla prostě dříve bariéra, která nás úspěšně izolovala od okolního světa. Proto byl logicky po těchto nových a řekněme alternativních věcech hlad. Lidi to začalo přitahovat, takže nouze o zákazníky nebyla. Ale jako v každém oboru – ze začátku jsme museli zákazníky získávat nejčastěji přes kamarády a známé a  ti to pak šířili dál.

Je Tribo stále na původním místě nebo se přestěhovalo?

Sídlili jsme ve Slovenské ulici společně s vlasovým salonem Joshua, který tam je dodnes. To, co jsme my dělali v rámci tetování a piercingu, se týkalo stejné komunity lidí, která taktéž chodila právě do salónu Joshua pro dready a barevné vlasy. Proto, když Lukáš Černý v té době otevíral právě tohle alternativní vlasové studio a měl v těchto prostorech místo navíc, tak mi nabídl, zda bych do toho nešel s ním. A protože jsme se už tehdy znali, tak jsem si část tohoto prostoru pronajmul, abychom spojili síly. Neboť tehdy nebylo jasné, jestli se v tomto oboru dá podnikat. Nevěděl to ani jeden z nás. Navíc už ty nájmy byly v té době dost vysoké, takže bylo normální, že se lidé se společnými aktivitami a nebo se společnými zájmy shlukovali a podnikali společně vedle sebe.  Když jsem cestoval, tak v Berlíně bylo třeba běžné, že tam byly pasáže nebo různé objekty, kde byl například obchod s deskami, vlasové i tetovací studio. A takovýto model se nám líbil. Proto jsme to dali dohromady.

Tattoo by Lukáš

Když jste začínali, byli jste jenom tatéři nebo jste už tehdy nabízeli další doprovodné služby? 

V té době asi ne. Ty začátky byly hlavně o tetování a o piercingu. Pak až se k tomu přidružovaly i další věci. Věnovali jsme se například výrobě šperků, pak jsme je začali brát od anglické firmy Wildcat. Takže postupem času se na to nabalovaly další a další věci a aktivity.

Jaké byly vaše začátky?

Začátky byly těžké. Šlo to postupně a dá se říci, že i pomalu. Začínali jsme v té Joshue, pak jsme se stěhovali na Prahu 1 na roh Klimenstké a Revoluční, kde jsme dodnes. Potom, o deset let později, jsme vybudovali další studio na Lidické na Smíchově, které taktéž stále existuje :-).  Všechno, co jsme vydělali, dávali jsme zase zpět, což dá se říct, platí pořád.  Postupně jsme toho začali více nabízet, více vydělávat a k tomu všemu jsme potřebovali i větší prostory, což s sebou zase nese větší náklady. Ze začátku jsme si museli vystačit s málem a vtěsnat se do malých prostorů a postupně jak se měnily naše potřeby, tak se měnily i prostory a vybavení salonu.

Kolik máte teď studií? 

Máme dvě. Na Praze 1 na rohu Klimentské a Revoluční a na Lidické 8 na Praze 5 na Smíchově.

Tattoo by Tereza

Kolik stojí takové řekněme základní tatérské vybavení, se kterým můžu rovnou začít pracovat?

Úplně taková ta základní sestava se dá pořídit kolem 12 000 – 15 000 Kč. Pokud se ale bavíme o nějaké rozšířené výbavě, což jsou nějaké kvalitní strojky, sady barev, široká škála špiček, tubusů, jednorázových jehel, tak se ceny za základní výbavení profesionálního studia  mohou dost lišit a můžete investovat klidně 50 000 Kč a více a to se ani nebavíme o kvalitním sterilizátoru nebo autoklávu, ultrazvukových čističkách a zdravotnickém materiálu. Začátečníci si ale třeba vystačí jenom s černou barvou a jednorázovými jehlami a komplety, aby mohli začít trénovat, ale když chtějí mít kvalitní špičkové nástroje a  velkou barevnou škálu a věnovat se tomu pořádně, tak je potřeba pak do toho vybavení nějak investovat.

Kolik stojí taková jedna tatérská barva? 

Tak jedna tatérská otestovaná barva stojí zhruba od 390 do 450 Kč.

Jak velkou plochu dokáže ta barva pokrýt?

To se takhle nedá vůbec říct. Záleží na hodně faktorech.

Přečtěte si také následující část rozhovoru.